Stylistické cvičení v podobě povídky. Původně to měla být čast většího celku, ale rozmyslel jsem si to. V případě kladného ohlasu bych se mohl pokusit o volné pokračování…

Podrážky Petrových sportovních tenisek tiše dusaly dlažbu chodníku zvlhlou podzimní mlhou. Pouliční lampy vykreslovaly do sychravé noci matné kužely světla. Bolelo ho celé tělo, ale přesto zrychlil tempo chůze. Jeho byt už byl nedaleko a on se těšil, až své utahané tělo uloží do postele.
Zpoza rohu se mu přímo do cesty vynořily tři postavy. Málem do nich narazil. Zastavil se na poslední chvíli, pak se je pokusil obejít z levé strany. Do pravého spánku ho udeřila čísi pěst, rána ho odhodila do středu ulice, ale zůstal na nohou. Otřeseně se dotkl hlavy, žádná krev jen boule. Cítil jak se mu začínají podlamovat kolena, ale potlačil začínající slabost a instinktivně si nakročil směrem k útočníkům, tak jak to nacvičoval i dnes na tréninku, tak jako už tisíckrát. Tři mladíci se zatím přiblížili na dosah. Viděl jejich surové obličeje a oči s rozšířenými zorničkami, necítil z nich žádný alkohol, tyhle poháněla droga.
Trhnutím hlavy těsně uhnul pravému háku, zahlédl jak se světlo lampy zalesklo na kovu boxera. Provedl rychlý protiúder do nekrytého boku, ale protivníkova bunda snížila razanci. Navíc Petrovy svaly po večerním tréninku už neměly moc energie, vždy cvičil naplno. Teď se mu to možná stane osudným. Rychle odstoupil od mladíka s boxerem a soustředil se na dalšího útočníka.
Nedovolil mu však přiblížit se na kontaktní vzdálenost, ale sám zaútočil přímým kopem do břicha, pořádně se do toho opřel. Kop odhodil mladíka na zeď domu za ním, kde se s chrčením sesul k zemi. Petr si ani nestihl vychutnat pocit z dobře provedené techniky, když se na něj vrhl třetí útočník. Zablokoval boxerský hák na bradu a sám udeřil, cítil jak jeho pěst přerazila nosní kůstku. Pak mu okovaný boxer narazil pár žeber. Jeho dech se změnil v sípot a sotva se držel na nohou. Konečně se dostavil i strach. A bolest. Už to nebyla hra, teď bojoval o život.
Před sebou rozostřeně sledoval dva surové obličeje, jeden umazaný od krve.Vycenil zuby. Uhnul pravému háku s boxerem, jako přes kopírák. Levačkou zachytil míjející ruku a udeřil pravačkou. Ozvalo se křupnutí a bolestivý řev. Švihový kop levou nohou do krku a řev se změnil v chropot. Inkasoval ránu do obličeje, odhodila ho bokem. Cítil horkou krev stékající z natrženého obočí. Sotva se držel na nohou, vrávoral. Další rána do obličeje. Narazil zády do chladné zdi domu.Vyplivl krev. Zakrvácený útočník se napřahoval k dalšímu pravému háku, za ním se blížil mladík co stále ještě rozdýchával kopanec do břicha.
Petr cítil, že už dlouho nevydrží, ale nechtěl podlehnout. Nikdy nepatřil mezi nejlepší oddílové bojovníky, ale nikdy se nevzdával. Přece se nenechá přemoct pár feťákama.
Zablokoval ten pořád stejný pravý hák, protiúder, lehké odstrčení protivníka, empi – švih loktem a zaskřípání zubů. Pak úkrok a přímý kop na hlavu, dal do toho všechnu sílu co ještě mohl. Protivník po této brutální ráně odletěl do ulice, kde zůstal nehybně ležet.
Otočil se čelem k poslednímu z útočníků, přibližoval se jakoby neochotně, ale droga patrně eliminovala jeho pud sebezáchovy. Petr se na něj se zavrčením vrhl, před očima mu tančila rudá mlha, bolest z rozbitého obočí a naražených žeber téměř nevnímal. Nekompromisně tvrdý kop do kolena poslal protivníka k zemi, kde se s křikem začal svíjet v bolestech, přeraženou nohu v nepřirozeném úhlu. Petr ho s pořádným nápřahem bezcitně nakopl do hlavy, pak mu přiklekl nejbližší ruku k zemi a začal ho mlátit pěstmi do obličeje. Po několika ranách už viděl jen rudou mlhu, ve které se začínal ztrácet i zakrvácený obličej před ním.
Skulil se stranou a zůstal ležet na vlhkém studeném asfaltu ulice. Čas, který se ještě před okamžikem vlekl jako ve zpomaleném filmu se najednou zběsile rozběhl. Téměř fyzicky cítil jak stárne, svět se točil a vířil spolu s mlhou kolem. Krev na obličeji pomalu chladla a vytvářela ztuhlou krustu.
Pohnul hlavou a spatřil to co zbylo z obličeje útočníka ležícího hned vedle něj. Dávící reflex ho zkroutil do třesoucího se uzlíčku bolesti a do houstnoucí mlhy se ozval chraptivý sten. Věděl, že musí pryč. Cítil přibližující se hrozbu, tichou a skrytou. Pokusil se vstát, ale tělo ho neposlouchalo. Mysl mu drtila rudá kola bolesti…

Související články